První  |  Předchozí  |  Následující  |  Poslední    

PK	(49) Edit
Kategorie	Psychedelic/Space Rock
Země	Velká Británie
Interpret	Crippled Black Phoenix
Album	The Wolf Changes Its Fur But Not Its Nature
Rok	2024
Datum vydání	2025-01-11
Booklet náhled 400 x 400 px
Rating	10
Komentář	Biografie Crippled Black Phoenix Založena v Bristolu v roce 2004 Od založení v roce 2004 až dodnes je CRIPPLED BLACK PHOENIX neusazeným rockovým projektem kolem klíčového bubeníka Justina GREAVESE (také z Electric Wizard, Iron Monkey, Teeth of Lions Rule The Divine) s mnoha jeho spoluhráči. Díky mnoha zkušenostem z některých kapel v sobě Justin ukrýval vlastní zvukovou krajinu a nadšení pro "makabrózní stoner/doomy progressive rock", který mohl nechat každého spolupracovníka jít stejně stabilní cestou bez ohledu na tak nestálé formování projektu. CRIPPLED BLACK PHOENIX konkretizovali Justinovy nápady - povzbuzeni zejména Dominicem AITCHISONEM, baskytaristou Mogwai - a vydali debutové album "A Love Of Shared Disasters" u Invada Records, které spravují Portishead?s Geoffem Barrowem, v roce 2006. Opakujíce segmentaci a fúzi kapely jako dříve, CRIPPLED BLACK PHOENIX nyní pokračují na pódiu i ve studiu, neboť mnohokrát koncertovali po Evropě a v roce 2009 vydali box set 'The Resurrectionists/Night Raider' a výběr z tohoto boxu '200 Tons Of Bad Luck'.
Hodnocení	Třinácté album Crippled Black Phoenix opakuje tento fúzní zvuk tím, že ke svému dvacátému výročí opouští stoner-psyche břehy, přebírá staré tituly, přepracované, jinak poskládané, aby nás dál nutily snít. "We Forgotten Who We Are" vlčí, čarodějnické úšklebky, slavnostní monolitický vstup na klavír, který stoupá do těžkého zvuku, temný rock bobtná na opojném post rocku, melancholie vší krásy. Hudební putování za spojením s chladnou a tvrdou přírodou, za nabráním výšky jako nejlepší Oceansize. Závěrečné sólo příjemné, pohybující se na tomto doomovém vzestupu; slap. 'You Put the Devil in Me' zkrátí do té míry, že bychom si mysleli, že je deska poškrábaná; soudkovité varhany, pak Belindin vzdálený těhotný hlas, jsme v paradoxech; křičí, hlásí jako ta stonerová kytara, která nekonečně vibruje. Floydovská postpunková energie, kdyby mohla existovat, s těžkým riffem žhavým jako uhel. '444' trumpeta a nezdravý filmový vzduch, basa od Harrise z Iron Maiden; text proti náboženství, 444 a ne 666. Těžký, kmenový, orientální rytmus s karavanou v dálce; hypnotická mantra, zběsilá až na hranici fónické a etnické sytosti. "Goodnight, Europe, Pt. II" za uhrančivý kousek s Belindou zasněnou, smutnou, její hlas mi připomíná Lanu Del Rey v jejích suverénních chvílích, zvuk se lepí na kůži s dantovským finále až do bouře. Prvotní otisk pochází z roku 2004; vzduch na věrohodném konci světa, jeho strašidelný a velkolepý zvuk, který zavání Pink Floyd.