První  |  Předchozí  |  Následující  |  Poslední    

PK	(46) Edit
Kategorie	Eclectic Prog
Země	Velká Británie
Interpret	Steve Hackett
Album	Darktown
Rok	1999
Datum zápisu	2024-05-21
Booklet náhled 400 x 400 px
Rating	10
Komentář	https://www.progarchives.com/album.asp?id=4177 - Steve Hackett / vocals, guitars (electric, nylon, 12-string), harmonica (2,3), thumb piano (3), addit. strings (4), percussion, narrator voice (2,11), computer software orchestral (3,4) & chorus (2) simulation, producer With: - Roger King / bass & keyboards (2,9), drums & flageolet (4), Mellotron (10), programming (1,7,9-11), computer software chorus simulation (11), Fx, post production - Ben Fenner / Mellotron & organ & DX7 synth (7), Fx, strings & children choir arrangements (4) - Julian Colbeck / keyboards (2) - Aron Friedman / piano & keyboards (8) - John Hackett / flute & panpipes (6) - Ian McDonald / saxophone (2) - Billy Budis / cello (5), bass (8) - Jerry Peal / strings (4,6), bells (4), bass & keyboards (6) - Doug Sinclair / bass (1), fretless bass (7) - John Wetton / bass samples (11) - Hugo Degenhardt / drums (8) - Jim Diamond / vocals (5) - Jamie McKenna / children chorus vocals (4) - Mae McKenna / children chorus vocals (4) Songs / Tracks Listing 1. Omega Metallicus (3:48) 2. Darktown (4:59) 3. Man Overboard (4:17) 4. The Golden Age of Steam (4:09) 5. Days of Long Ago (3:23) 6. Dreaming with Open Eyes (6:54) 7. Twice Around the Sun (7:15) 8. Rise Again (4:26) 9. Jane Austen's Door (6:13) 10. Darktown Riot (3:10) 11. In Memoriam (7:59) Total Time 56:33 Bonus tracks on 2013 IOM reissue: 12. Flame (4:21) 13. Coming Home to the Blues (6:13) 14. Fast Flower (4:32)
Hodnocení	Dnes jsem se seznámil s tímto albem Steve Hacketta. A při poslechu jsem byl doslova přikován k reproduktorům. Síla alba je tak velká, že jsem si ho musel rozdělit do tří poslechových etap. Vždy s delší přestávkou. Mám velké mezery v bohaté Hackettově diskografii a tak se v nejbližších dnech pustím do nápravy. Vinyl rip je zvukově úžasný a album Darktown, přepokládám, budu poslouchat v následujících týdnech často. Pak sem ještě doplním své další dojmy. Ještě ohledně škatulky: Definice Eclectic Prog Termín "eklektický" v kontextu progresivního rocku označuje souhrn prvků z různých hudebních zdrojů a vlivy a kariérní cesty kapel, které čerpají z široké škály žánrů nebo stylů. Cituji z progarchives: Toto album je skvělou ukázkou talentu, ale zdá se, že pan HACKETT je duše plná problémů. Od satanistického intra až po pohřební hymnu, která album uzavírá, převládá jediná nálada: ponurost a zkáza. Přesto se jedná o jedno z nejzdařilejších STEVEových děl vůbec (včetně "To Watch the Storms") a mé osobní HACKETTovo nejoblíbenější album (z těch mála, kterým uděluji 5 hvězdiček). Vložení "Darktow" do přehrávače v sobě skrývá stejnou morbidní fascinaci, jako když jdete do kina na něco, o čem víte, že to bude hrůzný, ale krásný film ("Schindlerův seznam" se mi v tomto případě vybavuje). Taková je síla "Darktownu": je naprosto temný, a přesto tak krásný a dojemný, že si nemůžete pomoct, ale přitahuje vás. Otvírák "Omega Metallicus" je naprosto znělé basové číslo. "The Golden Age of Steel" vypráví mrazivý příběh o mladíkovi, který během 2. světové války stoupl na stolici svým židovským kamarádům, přičemž hrůzu podtrhuje nevinná, téměř veselá melodie bicích a flétny. Balady "Jane Austen's Door" a "Days of Long Ago" jsou tak dojemné, že vás dojmou k slzám. Vzletná instrumentálka "Twice Around the Sun" předvádí jedno z nejlepších STEVEových kytarových sól od dob "Firth of Fifth". A konečně velkolepá hymna "In Memoriam" je pomalá instrumentálka, kde STEVE s přestávkami mluví, než konečně vletí do jednoho ze svých krajkových sól, která se táhnou do noci a zanechají vás beze slov. Na albu "Darktown" objevíte tu stránku HACKETTA, která byla na jeho předchozích albech jen naznačena. Album "temné jako hrob", ke kterému vás to nevyhnutelně a šíleně táhne. Jakkoli mám rád příspěvky Steva Hacketta ze 70. let, musím přiznat, že za jeho vrchol považuji album "Darktown" z roku 1999. Tento počin zachycuje ponurého ducha čiré melancholie a emocionálního neklidu v moderně znějícím pojetí; přesto si však můžete všimnout, že vintage Hackettův nádech je evidentně přítomen. Hackettovi se daří dohánět současnou avantgardní rockovou scénu a přitom si zachovat vlastní uměleckou integritu a zároveň ji osvěžit. "Omega Metallicus" začíná v plném frontálním techno-industriálním hávu, což je jen specifická atmosféra, kterou Hackett volí, aby na svých ohnivých kytarových linkách předal první svědectví hněvu. V titulní skladbě, vskutku velmi ponuré, se věci zpomalují v tempu, i když ne v postoji: jakási repríza "Darktown Riot" tento obrázek znovu přebírá s vyšší mírou energie. Třetí skladba "Man Overboard" zobrazuje první chvilkový obřad introspektivního uvolnění: s nylonovými a dvanáctistrunnými akustickými kytarami v čele hlavních harmonií zpívá Hackett své meditativní texty klidným způsobem a v mezihře nechává prostor pro nádheru vynořující se nejkrásnější klávesové orchestrace. Tato skladba mi připomíná starou Hackettovu bukolickou stránku, jak ji odhalil na svých albech z let 78-80. - vznešené. Ještě vynikající introspektivní skladbou je bossa nova laděné číslo "Dreaming with Open Eyes", kde Hackettova dokonalá hra na klasickou kytaru září jako exotický klenot uprostřed podzimní deštivé noci na dálnici. "Twice Around the Clock", ohromující instrumentálka v pomalém tempu, která Hackettovi umožňuje znovu vymítat duchy "Spectral Mornings", jak jsem již řekl, v moderním prostředí. "Days of Long Ago" a "Jane Austen's Door" jsou nejodpočinkovějšími skladbami, spoléhajícími na konvenčnější strukturu mainstreamové balady - dvě příjemné příležitosti, kdy si můžete odpočinout a vychutnat si jednoduchost čiré romantiky a nechat se jí dojmout. Naproti tomu "Zlatý věk páry" se cynicky dívá na způsoby války v bojovém tempu artikulovaném syntetickou orchestrací a rytmickými vzorci a vytváří "falešný" oslavný kontext dětské špionáže. To nejlepší si nechávám na konec - "Rise Again" a závěrečná "In Memoriam" jsou mé nejoblíbenější skladby z tohoto alba. První z nich se textově soustředí na téma smrti a reinkarnace, začíná akustickou částí, která pak ustupuje jazzrockovému tour-de-force, poháněnému vášní jak v instrumentální, tak vokální složce (když Hackett křičí, že "we will rise again", nejenže se vyjadřuje, ale skutečně hlásá svědectví víry). Druhá skladba je poctou slavným dnům KC, rekonstruuje majestátní melancholii "Epitaph" s jemným nádechem hutnosti převzatým z "Starless" a "Exiles": kupodivu, pokud jde o obsah textů, zdá se, že za hradbou zmaru a ponurosti je prostor pro naději. Je-li pravda, že knihu nelze správně posuzovat podle obalu, jak praví staré přísloví, je mi, pokud jde o tento konkrétní případ, naprosto jasné, že obal a vnitřní obrázky 'Darktown' představují signál stejného ducha alba. Samotná podstata temnoty lidského srdce byla na tomto vynikajícím albu mistrně zprostředkována: Hackett ve své nejlepší formě!